Zdravím zde. Upřímně vždy jsem chtěla vztah, pocházím z tradičně založené, milující rodiny, a tak to pro mě byl vždy velký vzor. Není na mě vyvíjen nátlak, abych si někoho našla, spíše jsem si to přála a přeji.

Randit jsem začala, když mi bylo 18, ale nevím jestli mám moc vysoké nároky (vzájemný respekt, umět se společně zasmát, trávení společného času, projevovat si lásku), ale od té doby co jsem zavítala i na dating apps, tak mi připadá, jakoby muži chtěli být ženy ve vztahu. Žádný nikdy nezačne konverzaci, takže obvykle chvíli počkám, zda-li se rozhoupe, pokud ne, napíšu já. Většinou ani neodepíšou, pokud ano, odepisují po 16 hodinách v rozestupech a nejsou schopni odpovídat na otázky, vždy je to hrozně vyhýbavé, mám pochopení pokud je škola, práce, určité akce. Žádný respekt (vědomé urážení), většinou mě 99 % chce jen na sex. Naopak v reálném životě nedokáže většina oslovit (ne jen má zkušenost) a pokud ano, tak z něho na druhým rande vypadne, že se chce jen přenést přes svou ex. Chybí mi určitá iniciativa v seznámení, necítím se vůbec jako žena, spíše jako muž, pokud musím neustále dělat první kroky. Nikdy jsem si nemyslela, že randění je procházka růžovým sadem, ovšem začíná mi to připadat nemožné, když to srovnám i se zkušenosti kamarádek, nevidím to světlo na konci tunelu.

Ještě dodám, nejsem zoufalá v hledaní partnera, i když první odstavec tak mohl vyznít, mám skvělý single život, ovšem určitá touha zde samozřejmě je, nebudu lhát. Také nemám specifický typ co se vzhledu týče, aby zde hned nebylo, že si vybírám stejné typy mužů, ano obvykle mé vždy něco na člověku zaujme, ale má babička mi neustale opakuje: ,,Dávej pozor co mu padá z huby, ne jak vypadá. " A tím se řídím. Uvědomuji si, že nejsem žádná sex bomba, jen průměrná holka co se vzhledu týče. Nejsem hloupá, mám koníčky, představu o své budoucí práci a cíle v životě.

Chtěla jsem se zeptat, jak jste vy poznali svého partnera/partnerku? Popřípadě nějaké rady, kde se dají poznat muži (od 20 let).

Děkuji za rady, vážím si jich.