Mám na mysli takové ty nevinné lži typu existence Ježíška, rozsvěcení světel uvnitř auta za jízdy je nelegální, prokřupávání prstů je nezdravé apod...
Já začnu.
Když mi bylo tak 6-8 let, měl jsem v pokoji klec s párem křepelek čínských, o které jsem se staral. Krmil jsem je, dával vodu, pozornost a moji rodiče jim čistili klec. Jednou je takhle máma čistila, kohoutek se splašil, utekl ze dveří balkónu ven, "doklouzal" na zahradu a bylo mu konec. Tehdy jsem ho dost obrečel. Mým rodičům to bylo líto, takže když jsem byl týden pryč na škole v přírodě, koupili mi na chlup stejného kohoutka. Když jsem pak přijel domů, řekli mi, že se kohoutek vrátil a že když ho táta viděl běhat na zahradě, tak ho chytil a vrátil k samičce. Já měl ohromnou radost. Křepelky mi zemřeli za cca 3 roky na stáří, při čemž stihli i vychovat kuřata.
Do svých 17 jsem věřil tomu, že to byl ten samý kohoutek a věřil bych tomu pravděpodobně pořád, kdybychom se o tom jednou s mámou náhodou nebavili v autě. Máma si myslela, že už jsem to dávno věděl a oba jsme vlastně byli docela překvapení (pro mě to bylo jako objevení Ameriky :D). Oba jsme se nad tím nakonec dost nasmáli.
Nebyli to rodiče, byl to děda. Jako malýmu mi říkal, že si mám přestat cucat prsty, protože on si je jako malej cucal tak dlouho, až si je úplně ucucal. To mi teda přišlo dost strašidelný, tak jsem toho nechal. Po nějaký době mi pak řekl, že si je uříznul na cirkulárce.